Šalomoun také udělal všechny předměty, které byly pro Boží dům: zlatý oltář a stoly pro předkladné chleby. (2. Paralipomenon 4:19)
Interiér kostela nebyl koncepčně řešen současně se stavbou. Např. peníze na pořízení oltáře byly s laskavým svolením dárce použity na zakoupení pozemku. Dominantní součást interiéru je oltář, který byl darován mariánskou družinou od sv. Ignáce (viz Zápis z výroční valné hromady konané 3. 3. 1942). Ing. arch. Čermák vypracoval návrh a Technický popis oltáře čj. 119/41 – 1941, … „kostel jest zasvěcen sv. Františku z Assisi. Tato skutečnost vedla projektanta k použití námětu jeslí…“ V zápise schůze výboru ze dne 13. 2. 1942 arch. Čermák uvádí, že objednávku oltáře u fy. Bek, na základě pokynu z předchozí výborové schůze, stornoval. Z téže schůze ještě krátký citát: „Pokud jde o vnitřní zařízení, bude třeba zpovědnice, nákres vyhotoví arch. Čermák a pokusí se nakreslit oltář, který by sloužil jako Boží hrob a mohl by být též oltářem příležitostně používaným ke svátkům sv. Josefa, Jana Nepomuckého a sv. Václava…“. Nevíme, jak se Jaroslav Čermák zadaných úkolů zhostil, ale s jistotou můžeme tvrdit, že podobný oltář v Krči nikdy neexistoval, a jako zpovědnice, až do přestavby předsíně, sloužilo zpovědní klekátko za těžkým látkovým závěsem v zadní části kostela. Po pravdě řečeno, interiér byl řešením nouzovým, „co kdo dal“, čímž samozřejmě nechci znevažovat snahu a velkorysost dárců. Patří jim obdiv a dík.
Autor textu: Stanislav Varhaut
