Jste zde

Co je Taizé?

Taizé je mezinárodní ekumenická komunita ve Francii. Tvoří ji sto bratří, kteří každoročně přijímají desetitisíce mladých křesťanů. V roce 2005, když zemřel bratr Roger, zakladatel komunity, napsal Václav Havel tato slova:
„Ne náhodou se z vesničky Taizé stalo poutní místo i pro mnoho především mladých lidí z naší země. Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy.“

Začátek: Vše začalo před sedmdesáti lety, když v roce 1940 pětadvacetiletý Roger Schutz odešel ze svého rodného Švýcarska, a usadil se ve Francii, v rodné zemi své matky. Ve chvíli, kdy začala druhá světová válka, jej naplnila jistota, že tak jako jeho babička během první světové války, i on musí bez meškání přispěchat na pomoc lidem procházejícím zkouškami. Vesnička Taizé, ve které se usadil, byla nedaleko demarkační linie, která dělila Francii na dvě části: byl tak vhodně situován, aby mohl přijímat válečné uprchlíky. Přátelé z Lyonu začali dávat adresu Taizé těm, kdo se potřebovali ukrýt před nacisty či vichisty. V roce 1945, po válce, pro změnu bratři (k nelibosti místních obyvatel) o nedělích přijímali německé válečné zajatce, kteří byli internováni v nedalekém táboře.
Po válce: postupně do Taizé přicházeli další mladí muži, aby se připojili k původní skupině bratří, a o Velikonocích v roce 1949 se sedm z nich zavázalo sliby ke společnému životu ve velké prostotě a celibátu. Srdcem každého dne v Taizé jsou tři společné modlitby. Bratři se živí pouze svou prací. Nepřijímají pro sebe žádné dary nebo dotace.
Mladí návštěvníci: Koncem padesátých let 20. století začalo Taizé navštěvovat množství především mladých lidí. Bratři komunity byli jejich zájmem zpočátku zaskočeni a několik let hledali způsob, jak se s jejich přítomností vyrovnat. Jejich počet v průběhu let stoupal a zároveň začali přijíždět mladí z různých zemí, kteří často nerozuměli francouzštině, dorozumívacímu jazyku komunity. Během celého roku se v Taizé konají setkání mladých ve věku 17–30 let. Zároveň komunitu navštěvují i dospělí a v určitých obdobích roku mohou přijet i rodiny s dětmi.
Společné modlitby: Bratři hledali způsob, kterým by se mohli všichni lidé zapojit do pravidelných modliteb komunity; původně byly totiž náplní modliteb především dlouhá kantika a zpívané žalmy ve francouzštině. Oslovili francouzského jezuitu Jacquesa Berthiera, hudebního skladatele, zda by spolu s nimi hledal způsob, jak zpěvy zjednodušit. Postupně se v Taizé začaly používat krátké, stále se opakující zpěvy meditativního charakteru zpívané v různých jazycích, které je snadné se naučit.
Smíření, ekumenismus, lidství: Komunita sester z Taizé nevznikla, ale na pozvání bratra Rogera přijely s přijetím poutníků pomáhat nejprve sestry sv. Ondřeje, ženského katolického řádu původně z Belgie, které od roku 1972 žijí ve sousední vesnici jménem Ameugny. Později přijely pomáhat také sestry, tzv. šedé voršilky, a sestry kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul.
Někteří z bratří žijí v malých skupinkách – fraternitách – mezi nejchudšími lidmi. Bratři z Taizé navštěvují lidi v Africe, Severní i Jižní Americe, Asii a Evropě a organizují malá i velká setkání, která jsou součástí „pouti důvěry na zemi“.
(J. Basík, taize.fr, wikipedie)
Rubrika: 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer