Jste zde

Historie kostela sv. Františka z Assisi v Praze 4 na Habrovce

Kostel stojí na jednom z překrásných pražských předměstí. I jeho vlastní poloha je nádherná. Přesto, že je malý, dominuje mezi honosnými vilami s pozadím moderních věžových domů na svahu, k jihu se sklánějícího krčského údolí.

Kdysi měla Krč jen několik desítek obyvatel. Začátkem II. světové války jich měla téměř 20 tisíc a dnes jsou to již statisíce. Přesto zde není dosud příslušný chrám Páně. Nelze však říci, že zdejší zbožní věřící se o to nestarali, aby i v tomto předměstí Prahy byla důstojně vzdávána na čestném místě chvála Bohu ke spáse lidí! Právě podle záznamů a novinových zpráv z té doby byla starost krčských věřících katolíků o stavbu nového chrámu Páně velmi horlivá a obětavá. Tato starost jako vnější znamení víry, spjatá s celou řadou nejmenovaných věřících, z nichž mnozí již předešli nás na věčnost a jsou v Kristu u Otce, aby došli věčné odměny v blaženém společenství svatých, je reprezentována i jmény nám známějšími. Z celé obětavé snahy a dobré finanční přípravy vinou osudových událostí byl postaven nakonec jen tento dřevěný kostelík, velmi prostý a chudý, a byl zasvěcen podivuhodnému milovníku chudoby, svatému Františku z Assisi.

Počátky tohoto kostelíku lze datovat do třicátých let první republiky. Nejdříve duchovním střediskem věřících katolíků v Krči byl Útulek sv. Terezičky ve dvou vilách „Na krásné vyhlídce“. Bylo to na dnešní ulici Antala Staška, kde nyní stojí Sbor církve husitské.

Tyto počátky jsou spojeny s nezapomenutelným P. Krusem T.J., velkým apoštolem pražské periferie. Tam pracoval se ctihodnými sestrami Neposkvrněného Početí, jimž tyto vily patřily. Okruh věřících kolem tohoto Útulku se během několika let tak rozšířil, že posvátné prostory zdaleka nestačily, a proto bylo rozhodnuto založit kostelní spolek.

Za předsedu byl zvolen JUC. Václav Welz, který byl majitelem velkostatku v Krči. Dalšími členy spolku byli František Kuřák, František Brandejs, Karel Nerad, Tomáš Vlasák, Václav Pečený a Dr. František Pulkrábek, kteří dlouhá léta byli věrnými strážci samotného kostela.

Když začala válka, narychlo bylo hledáno místo pro postavení kostela. Bylo několik návrhů. Nakonec byl zvolen pozemek na Habrovce. Polovinu pozemku daroval dr. Welz a druhá polovina byla koupena od Pragovaru. Protože čas naléhal, a doba byla nejistá, bylo rozhodnuto zatím postavit na tomto malém kostelním pozemku provizorní dřevěnou stavbu k bohoslužebným účelům.

Roku 1941 byly vykopány základy a ještě téhož roku byl dostavěn kostelík a posvěcen. Uvádím z této doby dojemně bezprostřední záznam: „Před vánočními svátky v roce 1941 jsme kostelík, díky Pánu Bohu, po překonání velkých obtíží, šťastně dokončili, takže při půlnoční mši svaté sestoupil božský Spasitel v něm poprvé mezi nás. Nalezl vše chudičké jako v Betlémě, vždyť přišel mezi své chudé na pražské periferii, kteří jej však přijali radostně s otevřenou náručí“.

Přešla válka. Nastaly nové poměry. Skvělé plány nebyly realizovány, a nám zůstal tento dřevěný kostelík, který nám svým zjevem připomíná spíše misijní stanici. Tento kostelík po několika zdařilých vnějších i vnitřních úpravách, navržených architektem Hladíkem, nabyl i svého osobitého stylu, takže z nezasvěcených lidí málokdo by uvěřil, že celá stavba kostelíka i jeho úprava je víceméně nouzovým řešením.

Domácí věřící i nahodile kolemjdoucí mají zvláštní milý pocit, když tento kostelík navštíví. Je tomu proto, že v jeho chudobě sídlí eucharistický Pán světa, že během jeho trvání bylo vneseno na jeho oltář již tolik lidského utrpení a naděje, a také proto, že v něm vane duch serafického světce z Assisi, jemuž je svatyně zasvěcena. Vždyť on to byl, který skrze chudobu se osvobodil od všeho pozemského, aby celým srdcem se mohl dát v lásce Kristu ukřižovanému.


(Nalezeno při úklidu v pastoušce. Text pochází patrně z doby před 40 lety.)
-mp-

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer